Hodnoty krevního tlaku
Při měření krevního tlaku se získávají dvě hodnoty – systolický a diastolický tlak. Systolický tlak je horní naměřená hodnota. Pokud je tedy například krevní tlak 116/82 mmHg, představuje hodnota 116 tlak krve v okamžiku srdeční ozvy a hodnota 82 (diastolický tlak) označuje tlak ve chvíli, kdy srdce odpočívá mezi jednotlivými ozvami.
Za hypertenzi se z klinického hlediska považuje stav, kdy má člověk konzistentně systolický krevní tlak 140 mmHg či více a diastolický tlak 90 mmHg nebo více.
Podle odhadu trpí v České republice vysokým krevním tlakem každý třetí člověk starší 20 let. A pouhých 25 % těchto lidí o této skutečnosti ví. Protože se vysoký krevní tlak obvykle nijak neprojevuje, označuje se toto onemocnění často jako „tichý zabiják“. Pokud totiž zůstává hypertenze neléčená, může způsobit selhání ledvin, infarkt, angínu pectoris nebo dokonce selhání srdce.
Na vysoký krevní tlak sice existuje účinná terapie, jeho příčiny ovšem zůstávají neznámé.
Vysoký krevní tlak a stres
Nový výzkum publikovaný v odborném časopise Experimental Physiology zkoumal vznik hypertenze způsobené stresem.
Vědci z ruského Institutu cytologie a genetiky zkoumali fyziologické změny u hlodavců pomocí modelu ISIAH. Tato zkratka označuje dědičný arteriální vysoký tlak způsobený stresem. Hypertenzi mohou způsobit změny proudění krve přes tepny a změny mozkové aktivity.
Hypertenze u krys vyvolaná stresem
Vědci u krys vyvolali hypertenzi způsobenou stresem a během 4−6 týdnů začala tato zvířata trpět vysokým krevním tlakem. V modelu ISIAH přetrvává získaná hypertenze po celý život.
Tým srovnával vysoký krevní tlak deseti krysích samců s ISIAH s normálním krevním tlakem kontrolní skupiny osmi krysích samců. V průběhu studie použili vědci magnetickou rezonanci pro vyhodnocení hemodynamiky a změn mozkových metabolitů u obou skupin ve věku 1 měsíce a 3 měsíců.
S přibývajícím věkem krys si vědci všimli změn v proudění krve do určitých tepen. Konkrétně šlo o zvýšení proudění krve v renálních tepnách a snížení toku krve v břišní aortě.
U krys s ISIAH si vědci navíc všimli zvýšení renální vaskulární rezistence (RVR, síla působící proti proudu krve ledvinami), která se objevila s přibývajícím věkem. Ta zůstala u těchto myší vyšší než u kontrolní skupiny jak ve věku 1 měsíce, tak ve věku 3 měsíců.
Studie také odhalila změny v mozkové aktivitě. Skupina krys s ISIAH měla zvýšenou aktivitu prefrontální kůry a sníženou aktivitu hypotalamu (velmi důležitá část mozku, která mimo jiné řídí pocity hladu, žízně, reguluje tělesnou teplotu, podílí se na kontrole emocí a sexuální aktivitě). U kontrolní skupiny krys se neobjevila ani jedna z těchto změn.
Kromě toho vykazoval hypotalamus 3 měsíce starých krys více dráždivých neurotransmiterů než těch inhibičních.
Závěr studie
Autoři studie z toho vyvodili závěr, že raná fáze hypertenze citlivé na stres u krys s ISIAH je doprovázena nezanedbatelnými změnami podílu metabolitů a parametrů krevního proudění hlavními arteriemi.
Učinili tak pokrok v prokazování, že existuje spojení mezi vznikem hypertenze a změnami v mozkové aktivitě a toku krve tepnami. Autoři ovšem zatím mohou jen spekulovat, zda tyto změny (obzvláště pokud k nim dochází v rané fázi života) mohou vyvolat hypertenzi.
Studie raných fyziologických změn u krys s ISIAH může pomoci objasnit příčinu vysokého tlaku. Porozumění této problematice nám může pomoci v prevenci tohoto onemocnění.
